--- /dev/null
+%%% Fiktivní kapitola s ukázkami sazby
+
+\chapter{Sazba matematického textu}
+
+\section{Několik jednoduchých ukázek}
+
+%%% Bez \usepackage{icomma}:
+% Číslo v~matematickém režimu s~desetinnou čárkou: $\pi \doteq 3{,}141\,592\,653\,589$.
+
+%%% S \usepackage{icomma}:
+Číslo v~matematickém režimu s~desetinnou čárkou: $\pi \doteq 3,141\,592\,653\,589$.
+
+Test na hladině 5 \% (mezera mezi 5 a~\%), ale 95\% (není mezera mezi
+95 a~\%) interval spolehlivosti.
+
+Platí: $\var(X) = \E X^2 - \bigl(\E X \bigr)^2$.
+
+\section{Matematické vzorce a výrazy}
+Nechť
+\[
+\mathbb{X} = \begin{pmatrix}
+ \T{\bm x_1} \\
+ \vdots \\
+ \T{\bm x_n}
+ \end{pmatrix}.
+\]
+Povšimněme si tečky za~maticí. Byť je matematický text vysázen
+ve~specifickém prostředí, stále je gramaticky součástí věty a~tudíž je
+zapotřebí neopomenout patřičná interpunkční znaménka. Výrazy, na které
+chceme později odkazovat, je vhodné očíslovat:
+\begin{equation}\label{eq01:Xmat}
+\mathbb{X} = \begin{pmatrix}
+ \T{\bm x_1} \\
+ \vdots \\
+ \T{\bm x_n}
+ \end{pmatrix}.
+\end{equation}
+Výraz \eqref{eq01:Xmat} definuje matici $\mathbb{X}$. Pro lepší čitelnost
+a~přehlednost textu je vhodné číslovat pouze ty výrazy, na které se
+autor někde v~další části textu odkazuje. To jest, nečíslujte
+automaticky všechny výrazy vysázené některým z~matematických
+prostředí.
+
+Zarovnání vzorců do několika sloupečků:
+\begin{alignat*}{3}
+S(t) &= \pr(T > t), &\qquad t&>0 &\qquad&\text{ (zprava spojitá),}\\
+F(t) &= \pr(T \leq t), &\qquad t&>0 &\qquad&\text{ (zprava spojitá).}
+\end{alignat*}
+
+Dva vzorce se spojovníkem:
+\begin{equation}\label{eq01:FS}
+\left.
+\begin{aligned}
+S(t) &= \pr(T > t) \\[1ex]
+F(t) &= \pr(T \leq t)
+\end{aligned}
+\right\}
+\quad t>0 \qquad \text{(zprava spojité).}
+\end{equation}
+
+Dva centrované nečíslované vzorce:
+\begin{gather*}
+\bm Y = \mathbb{X}\bm\beta + \bm\varepsilon, \\[1ex]
+\mathbb{X} = \begin{pmatrix} 1 & \T{\bm x_1} \\ \vdots & \vdots \\ 1 &
+ \T{\bm x_n} \end{pmatrix}.
+\end{gather*}
+Dva centrované číslované vzorce:
+\begin{gather}
+\bm Y = \mathbb{X}\bm\beta + \bm\varepsilon, \label{eq02:Y}\\[1ex]
+\mathbb{X} = \begin{pmatrix} 1 & \T{\bm x_1} \label{eq03:X}\\ \vdots & \vdots \\ 1 &
+ \T{\bm x_n} \end{pmatrix}.
+\end{gather}
+
+Definice rozdělená na dva případy:
+\[
+P_{r-j}=
+\begin{cases}
+0, & \text{je-li $r-j$ liché},\\
+r!\,(-1)^{(r-j)/2}, & \text{je-li $r-j$ sudé}.
+\end{cases}
+\]
+Všimněte si použití interpunkce v této konstrukci. Čárky a tečky se
+dávají na místa, kam podle jazykových pravidel patří.
+
+\begin{align}
+x& = y_1-y_2+y_3-y_5+y_8-\dots = && \text{z \eqref{eq02:Y}} \nonumber\\
+& = y'\circ y^* = && \text{podle \eqref{eq03:X}} \nonumber\\
+& = y(0) y' && \text {z Axiomu 1.}
+\end{align}
+
+
+Dva zarovnané vzorce nečíslované:
+\begin{align*}
+L(\bm\theta) &= \prod_{i=1}^n f_i(y_i;\,\bm\theta), \\
+\ell(\bm\theta) &= \log\bigl\{L(\bm\theta)\bigr\} =
+\sum_{i=1}^n \log\bigl\{f_i(y_i;\,\bm\theta)\bigr\}.
+\end{align*}
+Dva zarovnané vzorce, první číslovaný:
+\begin{align}
+L(\bm\theta) &= \prod_{i=1}^n f_i(y_i;\,\bm\theta), \label{eq01:L} \\
+\ell(\bm\theta) &= \log\bigl\{L(\bm\theta)\bigr\} =
+\sum_{i=1}^n \log\bigl\{f_i(y_i;\,\bm\theta)\bigr\}. \nonumber
+\end{align}
+
+Vzorec na dva řádky, první řádek zarovnaný vlevo, druhý vpravo, nečíslovaný:
+\begin{multline*}
+\ell(\mu,\,\sigma^2) = \log\bigl\{L(\mu,\,\sigma^2)\bigr\} =
+\sum_{i=1}^n \log\bigl\{f_i(y_i;\,\mu,\,\sigma^2)\bigr\}= \\
+ = -\,\frac{n}{2}\,\log(2\pi\sigma^2) \,-\,
+\frac{1}{2\sigma^2}\sum_{i=1}^n\,(y_i - \mu)^2.
+\end{multline*}
+
+Vzorec na dva řádky, zarovnaný na $=$, číslovaný uprostřed:
+\begin{equation}\label{eq01:ell}
+\begin{split}
+\ell(\mu,\,\sigma^2) &= \log\bigl\{L(\mu,\,\sigma^2)\bigr\} =
+\sum_{i=1}^n \log\bigl\{f(y_i;\,\mu,\,\sigma^2)\bigr\}= \\
+& = -\,\frac{n}{2}\,\log(2\pi\sigma^2) \,-\,
+\frac{1}{2\sigma^2}\sum_{i=1}^n\,(y_i - \mu)^2.
+\end{split}
+\end{equation}
+
+\section{Definice, věty, důkazy, \dots}
+
+Konstrukce typu definice, věta, důkaz, příklad, \dots je vhodné
+odlišit od okolního textu a~případně též číslovat s~možností použití
+křížových odkazů. Pro každý typ těchto konstrukcí je vhodné mít
+v~hlavním souboru (\texttt{BcPrace.tex}) nadefinované jedno prostředí,
+které zajistí jak vizuální odlišení od okolního textu, tak
+automatickou tvorbu čísel s~možností křížově odkazovat.
+
+\begin{definice}\label{def01:1}
+ Nechť náhodné veličiny $X_1,\dots,X_n$ jsou definovány na témž
+ prav\-dě\-po\-dob\-nost\-ním prostoru $(\Omega,\,\mathcal{A},\,\pr)$. Pak
+ vektor $\bm X = \T{(X_1,\dots,X_n)}$ nazveme \emph{náhodným
+ vektorem}.
+\end{definice}
+
+\begin{definice}[náhodný vektor]\label{def01:2}
+ Nechť náhodné veličiny $X_1,\dots,X_n$ jsou definovány na témž
+ pravděpodobnostním prostoru $(\Omega,\,\mathcal{A},\,\pr)$. Pak
+ vektor $\bm X = \T{(X_1,\dots,X_n)}$ nazveme \emph{náhodným
+ vektorem}.
+\end{definice}
+Definice~\ref{def01:1} ukazuje použití prostředí pro sazbu definice
+bez titulku, definice~\ref{def01:2} ukazuje použití prostředí pro
+sazbu definice s~titulkem.
+
+\begin{veta}\label{veta01:1}
+ Náhodný vektor $\bm X$ je měřitelné zobrazení prostoru
+ $(\Omega,\,\mathcal{A},\,\pr)$ do $(\R_n,\,\mathcal{B}_n)$.
+\end{veta}
+
+\begin{lemma}[\citealp{Andel07}, str. 29]\label{veta01:2}
+ Náhodný vektor $\bm X$ je měřitelné zobrazení prostoru
+ $(\Omega,\,\mathcal{A},\,\pr)$ do $(\R_n,\,\mathcal{B}_n)$.
+\end{lemma}
+\begin{dukaz}
+ Jednotlivé kroky důkazu jsou podrobně popsány v~práci \citet[str.
+ 29]{Andel07}.
+\end{dukaz}
+Věta~\ref{veta01:1} ukazuje použití prostředí pro sazbu matematické
+věty bez titulku, lemma~\ref{veta01:2} ukazuje použití prostředí pro
+sazbu matematické věty s~titulkem. Lemmata byla zavedena v~hlavním
+souboru tak, že sdílejí číslování s~větami.
--- /dev/null
+%%% Fiktivní kapitola s ukázkami citací
+
+\chapter{Odkazy na literaturu}
+
+Odkazy na literaturu vytváříme nejlépe pomocí příkazů
+\texttt{{\textbackslash}citet}, \texttt{{\textbackslash}citep} atp.
+(viz {\LaTeX}ový balíček \textsf{natbib}) a~následného použití
+Bib{\TeX}u. V~matematickém textu obvykle odkazujeme stylem \uv{Jméno
+ autora/autorů (rok vydání)}, resp. \uv{Jméno autora/autorů [číslo
+ odkazu]}. V~českém/slovenském textu je potřeba se navíc vypořádat
+s~nutností sklo\v{n}ovat jméno autora, respektive přechylovat jméno
+autorky. Je potřeba mít na paměti, že standardní příkazy
+\texttt{{\textbackslash}citet}, \texttt{{\textbackslash}citep}
+produkují referenci se jménem autora/autorů v~prvním pádě a~jména
+autorek jsou nepřechýlena.
+
+\section{Několik ukázek}
+
+Mezi nejvíce citované statistické články patří práce Kaplana a~Meiera a~Coxe
+\citep{KaplanMeier58, Cox72}. \citet{Student08} napsal článek o~t-testu.
+
+Prof. Anděl je autorem učebnice matematické statistiky
+\citep[viz][]{Andel98}. Teorii odhadu se věnuje práce
+\citet{LehmannCasella98}. V~případě odkazů na specifickou informaci
+(definice, důkaz, \dots) uvedenou v~knize bývá užitečné uvést
+specificky číslo kapitoly, číslo věty atp. obsahující požadovanou
+informaci, např. viz \citet[Věta 4.22]{Andel07} nebo \citep[viz][Věta
+4.22]{Andel07}.
+
+Mnoho článků je výsledkem spolupráce celé řady osob. Při odkazování
+v~textu na článek se třemi autory obvykle při prvním výskytu uvedeme
+plný seznam: \citet*{DempsterLairdRubin77} představili koncept EM
+algoritmu. Respektive: Koncept EM algoritmu byl představen v~práci
+Dempstera, Lairdové a~Rubina \citep*{DempsterLairdRubin77}. Při každém
+dalším výskytu již používáme zkrácenou verzi:
+\citet{DempsterLairdRubin77} nabízejí též několik příkladů použití EM
+algoritmu. Respektive: Několik příkladů použití EM algoritmu lze
+nalézt též v~práci Dempstera a~kol. \citep{DempsterLairdRubin77}.
+
+U~článku s~více než třemi autory odkazujeme vždy zkrácenou formou:
+První výsledky projektu ACCEPT jsou uvedeny v~práci Genbergové a~kol.
+\citep{Genberget08}. V~textu \emph{nenapíšeme}: První výsledky
+projektu ACCEPT jsou uvedeny v~práci \citet*{Genberget08}.
--- /dev/null
+%%% Fiktivní kapitola s ukázkami tabulek, obrázků a kódu
+
+\chapter{Tabulky, obrázky, softwarový kód}
+
+Používání tabulek a grafů v~odborném textu má některá společná
+pravidla a~některá specifická. Tabulky a grafy neuvádíme přímo do
+textu, ale umístíme je buď na samostatné stránky nebo na vyhrazené
+místo v~horní nebo dolní části běžných stránek. \LaTeX\ se o~umístění
+plovoucích grafů a tabulek postará automaticky. Každý graf a tabulku
+očíslujeme a umístíme pod ně legendu. Legenda má popisovat obsah grafu
+či tabulky tak podrobně, aby jim čtenář rozuměl bez důkladného
+studování textu práce. Na každou tabulku a graf musí být v~textu odkaz
+pomocí jejich čísla. Na příslušném místě textu pak shrneme ty
+nejdůležitější závěry, které lze z~tabulky či grafu učinit. Text by
+měl být čitelný a srozumitelný i~bez prohlížení tabulek a grafů a
+tabulky a grafy by měly být srozumitelné i~bez podrobné četby textu.
+Na tabulky a grafy odkazujeme pokud možno nepřímo v~průběhu běžného
+toku textu; místo \emph{\uv{Tabulka~\ref{tab03:Nejaka} ukazuje, že
+ muži jsou v~průměru o~$9,9$ kg těžší než ženy}} raději napíšeme
+\emph{\uv{Muži jsou o~$9,9$ kg těžší než ženy (viz
+ Tabulka~\ref{tab03:Nejaka})}}.
+
+\section{Tabulky}
+
+\begin{table}[b!]
+
+\centering
+%%% Tabulka používá následující balíčky:
+%%% - booktabs (\toprule, \midrule, \bottomrule)
+%%% - dcolumn (typ sloupce D: vycentrovaná čísla zarovnaná na
+%%% desetinnou čárku
+%%% Všimněte si, že ve zdrojovém kódu jsou desetinné tečky, ale
+%%% tisknou se čárky.
+%%% Dále používáme příkazy \pulrad a \mc definované v BcPrace.tex
+
+\begin{tabular}{l@{\hspace{1.5cm}}D{.}{,}{3.2}D{.}{,}{1.2}D{.}{,}{2.3}}
+\toprule
+ & \mc{} & \mc{\textbf{Směrod.}} & \mc{} \\
+\pulrad{\textbf{Efekt}} & \mc{\pulrad{\textbf{Odhad}}} & \mc{\textbf{chyba}$^a$} &
+\mc{\pulrad{\textbf{P-hodnota}}} \\
+\midrule
+Abs. člen & -10.01 & 1.01 & \mc{---} \\
+Pohlaví (muž) & 9.89 & 5.98 & 0.098 \\
+Výška (cm) & 0.78 & 0.12 & <0.001 \\
+\bottomrule
+\multicolumn{4}{l}{\footnotesize \textit{Pozn:}
+$^a$ Směrodatná chyba odhadu metodou Monte Carlo.}
+\end{tabular}
+
+\caption{Maximálně věrohodné odhady v~modelu M.}\label{tab03:Nejaka}
+
+\end{table}
+
+U~\textbf{tabulek} se doporučuje dodržovat následující pravidla:
+\begin{compactitem} %% vyžaduje balík paralist
+\item Vyhýbat se svislým linkám. Silnějšími vodorovnými linkami
+ oddělit tabulku od okolního textu včetně legendy, slabšími
+ vodorovnými linkami oddělovat záhlaví sloupců od těla tabulky a
+ jednotlivé části tabulky mezi sebou. V~\LaTeX u tuto podobu tabulek
+ implementuje balík \texttt{booktabs}. Chceme-li výrazněji oddělit
+ některé sloupce od jiných, vložíme mezi ně větší mezeru.
+\item Neměnit typ, formát a význam obsahu políček v~tomtéž sloupci
+ (není dobré do téhož sloupce zapisovat tu průměr onde procenta).
+\item Neopakovat tentýž obsah políček mnohokrát za sebou. Máme-li
+ sloupec \textit{Rozptyl}, který v~prvních deseti řádcích obsahuje
+ hodnotu 0.5 a v~druhých deseti řádcích hodnotu 1.5, pak tento
+ sloupec raději zrušíme a vyřešíme to jinak. Například můžeme tabulku
+ rozdělit na dvě nebo do ní vložit popisné řádky, které informují
+o~nějaké proměnné hodnotě opakující se v~následujícím oddíle tabulky
+ (např. \emph{\uv{Rozptyl $=$ 0.5}} a níže \emph{\uv{Rozptyl $=$
+ 1.5}}).
+\item Čísla v~tabulce zarovnávat na desetinnou tečku.
+\item V~tabulce je někdy potřebné používat zkratky, které se jinde
+nevyskytují. Tyto zkratky můžeme vysvětlit v~legendě nebo
+v~poznámkách pod tabulkou. Poznámky pod tabulkou můžeme využít i
+k~podrobnějšímu vysvětlení významu některých sloupců nebo hodnot.
+\end{compactitem}
+
+\section{Obrázky}
+
+Několik rad týkajících se obrázků a grafů.
+\begin{compactitem}
+\item Graf by měl být vytvořen ve velikosti, v~níž bude použit
+ v~práci. Zmenšení příliš velkého grafu vede ke špatné čitelnosti
+ popisků.
+\item Osy grafu musí být řádně popsány ve stejném jazyce, v~jakém je
+ psána práce (absenci diakritiky lze tolerovat). Kreslíme-li graf
+ hmotnosti proti výšce, nenecháme na nich popisky \texttt{ht} a
+ \texttt{wt}, ale osy popíšeme \emph{Výška [cm]} a~\emph{Hmotnost
+ [kg]}. Kreslíme-li graf funkce $h(x)$, popíšeme osy $x$ a $h(x)$.
+ Každá osa musí mít jasně určenou škálu.
+\item Chceme-li na dvourozměrném grafu vyznačit velké množství bodů,
+ dáme pozor, aby se neslily do jednolité černé tmy. Je-li bodů mnoho,
+ zmenšíme velikost symbolu, kterým je vykreslujeme, anebo vybereme
+ jen malou část bodů, kterou do grafu zaneseme. Grafy, které obsahují
+ tisíce bodů, dělají problémy hlavně v~elektronických dokumentech,
+ protože výrazně zvětšují velikost souborů.
+\item Budeme-li práci tisknout černobíle, vyhneme se používání barev.
+ Čáry roz\-li\-šu\-je\-me typem (plná, tečkovaná, čerchovaná,\ldots), plochy
+ dostatečně roz\-díl\-ný\-mi intensitami šedé nebo šrafováním. Význam
+ jednotlivých typů čar a~ploch vysvětlíme buď v~textové legendě ke
+ grafu anebo v~grafické legendě, která je přímo součástí obrázku.
+\end{compactitem}
+
+Pomocí příkazu \texttt{{\textbackslash}psfrag} lze nahrazovat části
+\textsf{ps/eps} souborů (typicky popisky v~obrázcích) libovolnou
+kombinací {\LaTeX}ových příkazů, jak ukazují následující příklady.
+
+\section{Softwarový kód}
+
+Softwarový kód, resp. výstupy z~počítačových programů (je-li potřeba
+je v~práci uvádět) je vhodné odlišit od ostatního textu. Jednou
+z~možností je použití {\LaTeX}o\-vé\-ho balíčku \texttt{fancyvrb}
+(fancy verbatim), pomocí něhož je v~souboru \texttt{BcPrace.tex}
+nadefinováno prostředí \texttt{code}. Pomocí něho lze vytvořit
+např. následující ukázky.
+\begin{code}
+> mean(x)
+[1] 158.90
+> objekt$prumer
+[1] 158.90
+\end{code}
+%$
+Menší písmo:
+\begin{code}[fontsize=\footnotesize]
+> mean(x)
+[1] 158.90
+> objekt$prumer
+[1] 158.90
+\end{code}
+%$
+Bez rámečku:
+\begin{code}[frame=none]
+> mean(x)
+[1] 158.90
+> objekt$prumer
+[1] 158.90
+\end{code}
+%$
+Užší rámeček:
+\begin{code}[xrightmargin=20em]
+> mean(x)
+[1] 158.90
+> objekt$prumer
+[1] 158.90
+\end{code}
+%$
+
+\begin{figure}[p]\centering
+\includegraphics[width=6in, height=6in]{../img/ukazka-obr01}
+%% příponu není potřeba explicitně uvádět, latex automaticky hledá
+%% ps/eps, pdflatex automaticky hledá pdf psfrag funguje pouze s
+%% ps/eps obrázky
+\caption{Náhodný výběr z~rozdělení $\mathcal{N}_2(\boldsymbol{0},\,I)$.}
+\label{obr03:Nvyber}
+
+\end{figure}
+
+\begin{figure}[p]\centering
+\includegraphics[width=6in, height=6in]{../img/ukazka-obr02}
+\caption{Hustoty několika normálních rozdělení.}
+\label{obr03:Nhust}
+\end{figure}
+
+\begin{figure}[p]\centering
+\includegraphics[width=6in, height=8.5in]{../img/ukazka-obr03}
+\caption{Hustoty několika normálních rozdělení.}
+\label{obr03:Nhust:podruhe}
+
+\end{figure}
+++ /dev/null
-\chapter{Název první kapitoly}
-
-\section{Název první podkapitoly v první kapitole}
-
-\section{Název druhé podkapitoly v první kapitole}
-
+++ /dev/null
-\chapter{Název druhé kapitoly}
-
-\section{Název první podkapitoly v druhé kapitole}
-
-\section{Název druhé podkapitoly v druhé kapitole}
-
% stylem AUTOR (ROK), resp. AUTOR [ČÍSLO]
\usepackage[nottoc]{tocbibind} % zajistí přidání seznamu literatury,
% obrázků a tabulek do obsahu
-% \usepackage{icomma} % inteligetní čárka v matematickém módu
-% \usepackage{dcolumn} % lepší zarovnání sloupců v tabulkách
-% \usepackage{booktabs} % lepší vodorovné linky v tabulkách
-% \usepackage{paralist} % lepší enumerate a itemize
+\usepackage{icomma} % inteligetní čárka v matematickém módu
+\usepackage{dcolumn} % lepší zarovnání sloupců v tabulkách
+\usepackage{booktabs} % lepší vodorovné linky v tabulkách
+\usepackage{paralist} % lepší enumerate a itemize
%%% Údaje o práci
%%% Jednotlivé kapitoly práce jsou pro přehlednost uloženy v samostatných souborech
\include{uvod}
-\include{kap1}
-\include{kap2}
+\include{kap01}
+\include{kap02}
+\include{kap03}
% Ukázka použití některých konstrukcí LateXu (odkomentujte, chcete-li)
% \include{ukazka}
projects / diplomky.git / commitdiff