+%%% Fiktivní kapitola s ukázkami sazby
+
+\chapter{Sazba matematického textu}
+
+\section{Několik jednoduchých ukázek}
+
+%%% Bez \usepackage{icomma}:
+% Číslo v~matematickém režimu s~desetinnou čárkou: $\pi \doteq 3{,}141\,592\,653\,589$.
+
+%%% S \usepackage{icomma}:
+Číslo v~matematickém režimu s~desetinnou čárkou: $\pi \doteq 3,141\,592\,653\,589$.
+
+Test na hladině 5 \% (mezera mezi 5 a~\%), ale 95\% (není mezera mezi
+95 a~\%) interval spolehlivosti.
+
+Platí: $\var(X) = \E X^2 - \bigl(\E X \bigr)^2$.
+
+\section{Matematické vzorce a výrazy}
+Nechť
+\[
+\mathbb{X} = \begin{pmatrix}
+ \T{\bm x_1} \\
+ \vdots \\
+ \T{\bm x_n}
+ \end{pmatrix}.
+\]
+Povšimněme si tečky za~maticí. Byť je matematický text vysázen
+ve~specifickém prostředí, stále je gramaticky součástí věty a~tudíž je
+zapotřebí neopomenout patřičná interpunkční znaménka. Výrazy, na které
+chceme později odkazovat, je vhodné očíslovat:
+\begin{equation}\label{eq01:Xmat}
+\mathbb{X} = \begin{pmatrix}
+ \T{\bm x_1} \\
+ \vdots \\
+ \T{\bm x_n}
+ \end{pmatrix}.
+\end{equation}
+Výraz \eqref{eq01:Xmat} definuje matici $\mathbb{X}$. Pro lepší čitelnost
+a~přehlednost textu je vhodné číslovat pouze ty výrazy, na které se
+autor někde v~další části textu odkazuje. To jest, nečíslujte
+automaticky všechny výrazy vysázené některým z~matematických
+prostředí.
+
+Zarovnání vzorců do několika sloupečků:
+\begin{alignat*}{3}
+S(t) &= \pr(T > t), &\qquad t&>0 &\qquad&\text{ (zprava spojitá),}\\
+F(t) &= \pr(T \leq t), &\qquad t&>0 &\qquad&\text{ (zprava spojitá).}
+\end{alignat*}
+
+Dva vzorce se spojovníkem:
+\begin{equation}\label{eq01:FS}
+\left.
+\begin{aligned}
+S(t) &= \pr(T > t) \\[1ex]
+F(t) &= \pr(T \leq t)
+\end{aligned}
+\right\}
+\quad t>0 \qquad \text{(zprava spojité).}
+\end{equation}
+
+Dva centrované nečíslované vzorce:
+\begin{gather*}
+\bm Y = \mathbb{X}\bm\beta + \bm\varepsilon, \\[1ex]
+\mathbb{X} = \begin{pmatrix} 1 & \T{\bm x_1} \\ \vdots & \vdots \\ 1 &
+ \T{\bm x_n} \end{pmatrix}.
+\end{gather*}
+Dva centrované číslované vzorce:
+\begin{gather}
+\bm Y = \mathbb{X}\bm\beta + \bm\varepsilon, \label{eq02:Y}\\[1ex]
+\mathbb{X} = \begin{pmatrix} 1 & \T{\bm x_1} \label{eq03:X}\\ \vdots & \vdots \\ 1 &
+ \T{\bm x_n} \end{pmatrix}.
+\end{gather}
+
+Definice rozdělená na dva případy:
+\[
+P_{r-j}=
+\begin{cases}
+0, & \text{je-li $r-j$ liché},\\
+r!\,(-1)^{(r-j)/2}, & \text{je-li $r-j$ sudé}.
+\end{cases}
+\]
+Všimněte si použití interpunkce v této konstrukci. Čárky a tečky se
+dávají na místa, kam podle jazykových pravidel patří.
+
+\begin{align}
+x& = y_1-y_2+y_3-y_5+y_8-\dots = && \text{z \eqref{eq02:Y}} \nonumber\\
+& = y'\circ y^* = && \text{podle \eqref{eq03:X}} \nonumber\\
+& = y(0) y' && \text {z Axiomu 1.}
+\end{align}
+
+
+Dva zarovnané vzorce nečíslované:
+\begin{align*}
+L(\bm\theta) &= \prod_{i=1}^n f_i(y_i;\,\bm\theta), \\
+\ell(\bm\theta) &= \log\bigl\{L(\bm\theta)\bigr\} =
+\sum_{i=1}^n \log\bigl\{f_i(y_i;\,\bm\theta)\bigr\}.
+\end{align*}
+Dva zarovnané vzorce, první číslovaný:
+\begin{align}
+L(\bm\theta) &= \prod_{i=1}^n f_i(y_i;\,\bm\theta), \label{eq01:L} \\
+\ell(\bm\theta) &= \log\bigl\{L(\bm\theta)\bigr\} =
+\sum_{i=1}^n \log\bigl\{f_i(y_i;\,\bm\theta)\bigr\}. \nonumber
+\end{align}
+
+Vzorec na dva řádky, první řádek zarovnaný vlevo, druhý vpravo, nečíslovaný:
+\begin{multline*}
+\ell(\mu,\,\sigma^2) = \log\bigl\{L(\mu,\,\sigma^2)\bigr\} =
+\sum_{i=1}^n \log\bigl\{f_i(y_i;\,\mu,\,\sigma^2)\bigr\}= \\
+ = -\,\frac{n}{2}\,\log(2\pi\sigma^2) \,-\,
+\frac{1}{2\sigma^2}\sum_{i=1}^n\,(y_i - \mu)^2.
+\end{multline*}
+
+Vzorec na dva řádky, zarovnaný na $=$, číslovaný uprostřed:
+\begin{equation}\label{eq01:ell}
+\begin{split}
+\ell(\mu,\,\sigma^2) &= \log\bigl\{L(\mu,\,\sigma^2)\bigr\} =
+\sum_{i=1}^n \log\bigl\{f(y_i;\,\mu,\,\sigma^2)\bigr\}= \\
+& = -\,\frac{n}{2}\,\log(2\pi\sigma^2) \,-\,
+\frac{1}{2\sigma^2}\sum_{i=1}^n\,(y_i - \mu)^2.
+\end{split}
+\end{equation}
+
+\section{Definice, věty, důkazy, \dots}
+
+Konstrukce typu definice, věta, důkaz, příklad, \dots je vhodné
+odlišit od okolního textu a~případně též číslovat s~možností použití
+křížových odkazů. Pro každý typ těchto konstrukcí je vhodné mít
+v~hlavním souboru (\texttt{BcPrace.tex}) nadefinované jedno prostředí,
+které zajistí jak vizuální odlišení od okolního textu, tak
+automatickou tvorbu čísel s~možností křížově odkazovat.
+
+\begin{definice}\label{def01:1}
+ Nechť náhodné veličiny $X_1,\dots,X_n$ jsou definovány na témž
+ prav\-dě\-po\-dob\-nost\-ním prostoru $(\Omega,\,\mathcal{A},\,\pr)$. Pak
+ vektor $\bm X = \T{(X_1,\dots,X_n)}$ nazveme \emph{náhodným
+ vektorem}.
+\end{definice}
+
+\begin{definice}[náhodný vektor]\label{def01:2}
+ Nechť náhodné veličiny $X_1,\dots,X_n$ jsou definovány na témž
+ pravděpodobnostním prostoru $(\Omega,\,\mathcal{A},\,\pr)$. Pak
+ vektor $\bm X = \T{(X_1,\dots,X_n)}$ nazveme \emph{náhodným
+ vektorem}.
+\end{definice}
+Definice~\ref{def01:1} ukazuje použití prostředí pro sazbu definice
+bez titulku, definice~\ref{def01:2} ukazuje použití prostředí pro
+sazbu definice s~titulkem.
+
+\begin{veta}\label{veta01:1}
+ Náhodný vektor $\bm X$ je měřitelné zobrazení prostoru
+ $(\Omega,\,\mathcal{A},\,\pr)$ do $(\R_n,\,\mathcal{B}_n)$.
+\end{veta}
+
+\begin{lemma}[\citealp{Andel07}, str. 29]\label{veta01:2}
+ Náhodný vektor $\bm X$ je měřitelné zobrazení prostoru
+ $(\Omega,\,\mathcal{A},\,\pr)$ do $(\R_n,\,\mathcal{B}_n)$.
+\end{lemma}
+\begin{dukaz}
+ Jednotlivé kroky důkazu jsou podrobně popsány v~práci \citet[str.
+ 29]{Andel07}.
+\end{dukaz}
+Věta~\ref{veta01:1} ukazuje použití prostředí pro sazbu matematické
+věty bez titulku, lemma~\ref{veta01:2} ukazuje použití prostředí pro
+sazbu matematické věty s~titulkem. Lemmata byla zavedena v~hlavním
+souboru tak, že sdílejí číslování s~větami.