+\s{Definice:} Zpìtná hrana $\<back>(\pi)$ vede z~vrcholu $\pi$ do~vrcholu,
+který je zkrácením slova~$\pi$ o~jeden znak zleva. (Nahlédneme, ¾e takový
+vrchol musí existovat: pokud je $\pi$ vnitøní vrchol, pak je slovo~$\pi$
+vìtvící, tak¾e ka¾dý jeho suffix musí také být vìtvící, a~tím pádem také
+odpovídat nìjakého vrcholu.)
+
+\s{Operace s~referenèními páry:}
+S~referenèním párem $(\pi,\tau)$ popisujícím slovo~$\alpha$ potøebujeme provádìt
+následujicí operace:
+
+\itemize\ibull
+\:{\I Pøidání znaku~$a$ na konec:} Pøipí¹eme~$a$ na konec slova~$\tau$.
+ To je jistì referenèní pár pro $\alpha a$, ale nemusí být kanonický.
+ Pøitom mù¾eme snadno ovìøit, zda se $\alpha a$ ve~stromu nachází,
+ a pøípadnì operaci odmítnout.
+\:{\I Odebrání znaku ze~zaèátku:} Pokud $\pi$ není koøen stromu, polo¾íme
+ $\pi\leftarrow\<back>(\pi)$ a zachováme~$\tau$. Pokud naopak je~$\pi$
+ prázdný øetìzec, odebereme z~$\tau$ jeho první znak (to lze udìlat
+ v~konstantním èase, proto¾e~$\tau$ je reprezentované dvojicí indexù do~$\sigma$).
+\:{\I Pøevedení na kanonický tvar:} Obì pøedchozí operace mohou vytvoøit referenèní
+ pár, který není kanonický. Poka¾dé proto kanonicitu zkontrolujeme a pøípadnì
+ pár upravíme. Ovìøíme, zda hrana z~$\pi$ indexovaná písmenem~$a$ není
+ dost krátká na to, aby byla prefixem slova~$\tau$. Pokud je, tak se
+ po~této hranì pøesuneme dolù, èím¾~$\pi$ prodlou¾íme a~$\tau$ zkrátíme,
+ a proces opakujeme. Jeliko¾ tím poka¾dé $\tau$~zkrátíme a kdykoliv jindy
+ se $\tau$ prodlou¾í nejvý¹e o~1, mají v¹echny pøevody na kanonický tvar
+ amortizovanì konstantní slo¾itost.
+\endlist