Shrneme-li na¹e úvahy, mù¾ou se dít celkem tøi vìci. Jedna z nich je posun pøímky.
To se vlastnì dìje poøád. Nemìní se nám rif pobøe¾í a prùseèíky parabol nám kreslí
hrany. To mù¾eme poèítat najednou. Navíc nejen ¾e bychom mohli s pøímkou skoèít
-o nìjaké epsilon, ale mi dokonce mù¾eme skoèit o poøádný kus a prostì pouze dopoèítat,
+o nìjaké epsilon, ale my dokonce mù¾eme skoèit o poøádný kus a prostì pouze dopoèítat,
jak se nám zmìnilo pobøe¾í a co se nám vykreslilo.
Pokud tedy narazíme na bod, tak musíme najít místo, kde to na¹e pobøe¾í rozetnou
a kam vklínit dal¹í výbì¾ek (parabolu). Takovéto události budeme øíkat místní událost.
Pokud se pohybujeme v obecné poloze, tak se nám nestane, ¾e bychom narazili na prùseèík.
-\figure{mistni.eps}{Místní událost.}{3in}
+\figure{mistni.eps}{Místní událost -- èervená kolmice se bude dále rozevírat a vytvoøí dal¹í parabolu.}{3in}
Poslední situace, která tedy mù¾e nastat je, ¾e nám nìjaký parabola schová za jiné.
Kouknìme se na obrázek, fialový bod le¾í na ka¾dé parabole. Speciálnì tedy ta tøi