-Pobøe¾í je tedy nìjaká posloupnost parabolických obloukù s tím, ¾e nejlevìj¹í a
-nejpravìj¹í jdou do nekoneèna.
-
-Kdykoliv v prùbìhu zametání narazíme na nìjaký bod, mù¾e nám ovlivnit u¾ jen èást diagramu
-pod pobøe¾ím. Dostáváme se tedy k tomu, co se dìje, kdy¾ hýbeme zametací pøímkou.
-Pakli¾e nenará¾íme na ¾ádné body, tak se v podstatì nedìje nic zajímavého.
-Zajímavá situace nastává a¾ tehdy, narazíme-li na dal¹í bod. V~tom okam¾iku vzniká
-nová parabola. V tuto chvíli je znaènì degenerovaná. Je to toti¾ zatím jen
-polopøímka kolmá na zametací pøímku. S dal¹ím pohybem se zaène parabola rozevírat.
-V¹imnìme si, ¾e prùnik oné pøímky a pobøe¾í je vlastnì vrchol Voroného diagramu.
-
-Mù¾e nastat je¹tì jeden problém. Nìjaká parabola se mù¾e natolik rozevøít, ¾e pohltí
-jiné a ty zmizí z pobøe¾ní linie. V takovém pøípadì se nám ale netriviálnì zmìní
-vzhled pobøe¾í, a proto se této situaci budeme muset více vìnovat.
-
-Shrneme-li na¹e úvahy, mohou se dít celkem tøi vìci. Jedna z nich je posun pøímky.
-To se vlastnì dìje poøád. Pobøe¾í se témìø nemìní a prùseèíky parabol nám kreslí
-hrany. To mù¾eme poèítat najednou. Navíc nejen ¾e bychom mohli s pøímkou skoèit
-o nìjaké epsilon, ale my dokonce mù¾eme skoèit o poøádný kus a prostì pouze dopoèítat,
-jak se pobøe¾í zmìnilo a co se vykreslilo. Dùle¾itým místùm, kde se budeme zastavovat,
-budeme øíkat {\I události}.
+
+Pobøe¾í je tedy nìjaká posloupnost parabolických obloukù s tím, ¾e nejlevìj¹í
+a nejpravìj¹í jdou do nekoneèna. Prùseèíky tìchto obloukù vykreslují hrany
+diagramu. Proè? Odpovìï na tuto otázku není tì¾ká, staèí vyjít z definice
+paraboly tak, jak jí zde pou¾íváme. Nebo-li je to mno¾ina bodù, která je od
+ohniska (pro nás místa) stejnì vzdálená jako od pøímky (øídící). A tedy prùnik
+dvou parabol je místo, které je stejnì vzdálené od obou ohnisek, co¾ je
+vlastnì definice bodu le¾ícího na nìjaké hranì.
+
+Kdykoliv v prùbìhu zametání narazíme na nìjaký bod, mù¾e nám ovlivnit u¾ jen
+èást diagramu pod pobøe¾ím. Dostáváme se tedy k tomu, co se dìje, kdy¾ hýbeme
+zametací pøímkou. Pakli¾e nenará¾íme na ¾ádné body, tak se v podstatì nedìje
+nic zajímavého. Zajímavá situace nastává a¾ tehdy, narazíme-li na dal¹í bod.
+V~tom okam¾iku vzniká nová parabola. V tuto chvíli je znaènì degenerovaná. Je
+to toti¾ zatím jen polopøímka kolmá na zametací pøímku. S dal¹ím pohybem se
+zaène parabola rozevírat. V¹imnìme si, ¾e prùnik oné pøímky a pobøe¾í je
+vlastnì vrchol Voroného diagramu.
+
+Mù¾e nastat je¹tì jeden problém. Nìjaká parabola se mù¾e natolik rozevøít, ¾e
+pohltí jiné a ty zmizí z pobøe¾ní linie. V takovém pøípadì, se nám ale
+netriviálnì zmìní vzhled pobøe¾í, a proto se této situaci budeme muset více
+vìnovat.
+
+Shrneme-li na¹e úvahy, mohou se dít celkem tøi vìci. Jedna z nich je posun
+pøímky. To se vlastnì dìje poøád. Pobøe¾í se témìø nemìní a prùseèíky parabol
+nám kreslí hrany. To mù¾eme poèítat najednou. Navíc nejen ¾e bychom mohli s
+pøímkou skoèit o nìjaké epsilon, ale my dokonce mù¾eme skoèit o poøádný kus a
+prostì pouze dopoèítat, jak se pobøe¾í zmìnilo a co se vykreslilo. Dùle¾itým
+místùm, kde se budeme zastavovat, budeme øíkat {\I události}.