BOOT

   1 Různé způsoby, jak STM32 programovat:
   2
   3 (1) ST-Link (USB <-> SWDIO/SWDCK)
   4
   5   •  Klient: stm/stlink/st-flash
   6
   7   •  Asi nejspolehlivější metoda. Jen se občas stane, že se po
   8      naprogramování procesor nezresetuje pořádně, takže program
   9      nenaběhne. Explicitní zresetování st-flashem pomůže.
  10
  11 (2) Sériový boot-loader v ROM
  12
  13   •  Aktivuje se nastavením BOOT0=1, BOOT1=0.
  14
  15   •  Na STM32F103 komunikuje po USART1. Může se hodit připojit DTR
  16      na RESET, aby se dalo resetovat na dálku.
  17
  18   •  Na některých BluePillech nefunguje spolehlivě: po resetu
  19      se neprobudí, je potřeba power cycle. Na klonech od RobotDynu
  20      vypadá funkčně.
  21
  22   •  Pozor na to, že příkaz "goto" sice skočí do flashnutého kódu,
  23      ale od adresy 0 je stále aliasován boot-loader, takže je potřeba
  24      před povolením přerušení přesunout interrupt vector zápisem
  25      do SCB_VTOR.
  26
  27   •  Klient: stm/stm32flash/stm32flash
  28
  29 (3) Flashnutý boot-loader s USB DFU
  30
  31   •  Flashnout stm/STM32duino-bootloader/bootloader_only_binaries/
  32      (pro BluePill je správná verze generic_boot20_pc13.bin)
  33
  34   •  Na GPIO B2 očekává tlačítko aktivní v 1
  35      (to je tentýž pin, kde se při resetu čte BOOT1).
  36
  37   •  Už máme vlastní verzi, viz lib/dfu-bootloader.c. Oproti tomu
  38      původnímu má rozumné checksumy a správně programuje PLL, takže
  39      se nezasekává.
  40
  41   •  Klient: dfu-util (Debian má zabalíčkované)
  42
  43   •  Pozor, programy pak musí začínat od adresy 0x8002000 –
  44      to se upravuje v linker scriptu. Boot-loader při spouštění
  45      programu sám přesměruje interrupt vektor na tuto adresu.